Jób 41

¹Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

²Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

³Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

⁴Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného? Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

⁵Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

⁶Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

⁷Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

⁸Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

⁹Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

¹⁰Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

¹¹Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

¹²Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

¹³Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

¹⁴Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

¹⁵Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

¹⁶Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

¹⁷Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

¹⁸Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

¹⁹Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

²⁰Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

²¹V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

²²Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

²³Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

²⁴Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

²⁵Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

²⁶Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

²⁷Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

²⁸Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

²⁹Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

³⁰Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

³¹Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

³²Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

³³Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.