Žalmy 37

¹Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

²Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

³Doufej v Hospodina, a

⁴Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.

⁵Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

⁶A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.

⁷Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

⁸Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

⁹Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

¹⁰Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

¹¹Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

¹²Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,

¹³Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.

¹⁴Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;

¹⁵Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.

¹⁶Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.

¹⁷Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.

¹⁸Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.

¹⁹Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

²⁰Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.

²¹Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.

²²Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.

²³Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

²⁴Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

²⁵Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

²⁶Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

²⁷Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

²⁸Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

²⁹Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

³⁰Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

³¹Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

³²Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

³³Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

³⁴Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

³⁵Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

³⁶Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

³⁷Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

³⁸Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

³⁹Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

⁴⁰Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.