Přísloví 14

¹Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

²Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

³V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

⁴Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

⁵Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

⁶Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

⁷Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

⁸Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

⁹Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

¹⁰Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

¹¹Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

¹²Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

¹³Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

¹⁴Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

¹⁵Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

¹⁶Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

¹⁷Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

¹⁸Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

¹⁹Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

²⁰Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

²¹Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

²²Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

²³Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

²⁴Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

²⁵Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

²⁶V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

²⁷Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

²⁸Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

²⁹Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.

³⁰Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

³¹Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

³²Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

³³V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

³⁴Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

³⁵Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.