Jób 36

¹Zatím přidal Elihu, a řekl:

²Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.

³Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.

⁴V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.

⁵Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.

⁶Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.

⁷Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.

⁸Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:

⁹Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.

¹⁰A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.

¹¹Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.

¹²Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.

¹³Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.

¹⁴Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.

¹⁵Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.

¹⁶A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.

¹⁷Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.

¹⁸Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.

¹⁹Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.

²⁰Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.

²¹Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.

²²Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?

²³Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?

²⁴Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,

²⁵Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.

²⁶Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.

²⁷On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,

²⁸Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.

²⁹(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,

³⁰Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?

³¹Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.

³²Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)

³³Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.