Matouš 23

¹Tedy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým,

²Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové.

³Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podle skutků jejich nečiňte; neboť praví, a nečiní.

⁴Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti.

⁵A všeckyť ty své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své a veliké dělají podolky pláštů svých,

⁶A milují přední místa na večeřích, a první stolice v školách,

⁷A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři.

⁸Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, totiž Kristus, vy pak všickni bratří jste.

⁹A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích.

¹⁰Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš Kristus.

¹¹Ale kdo z vás větší jest, budeť služebníkem vaším.

¹²Nebo kdož by se sám povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen.

¹³Ale běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, ani těm, jenž by vjíti chtěli, vcházeti dopouštíte.

¹⁴Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, za příčinou dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete.

¹⁵Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami.

¹⁶Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinenť jest přísaze dosti činiti.

¹⁷Blázni a slepci; nebo co jest většího, zlato-li, čili chrám, kterýž posvěcuje zlata?

¹⁸A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest.

¹⁹Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, čili oltář, kterýž posvěcuje daru?

²⁰A protož kdokoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest.

²¹A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm.

²²A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí.

²³Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v Zákoně, totiž soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti.

²⁴Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte.

²⁵Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a mísy, a vnitř plno jest loupeže a nestředmosti.

²⁶Farizee slepče, vyčisť prve to, což vnitř jest v konvi a v míse, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto.

²⁷Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž ač se zdadí zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty.

²⁸Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti.

²⁹Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, neboť vzděláváte hroby proroků a ozdobujete hroby spravedlivých,

³⁰A říkáte: Kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků.

³¹Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali.

³²I vy také naplňte míru otců svých.

³³Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně?

³⁴Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách vašich, a budete je honiti z města do města,

³⁵Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem.

³⁶Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto.

³⁷Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, jenž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste.

³⁸Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý.

³⁹Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.