1 Korintským 11

¹Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.

²Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.

³Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.

⁴Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.

⁵Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.

⁶Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.

⁷Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.

⁸Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.

⁹Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.

¹⁰Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.

¹¹Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.

¹²Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.

¹³Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.

¹⁴Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?

¹⁵Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.

¹⁶Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.

¹⁷Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.

¹⁸Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.

¹⁹Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.

²⁰A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,

²¹Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.

²²A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.

²³Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,

²⁴A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.

²⁵Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.

²⁶Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.

²⁷A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.

²⁸Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.

²⁹Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.

³⁰Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,

³¹Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.

³²Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.

³³A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.

³⁴Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.